Workshop Pustevny 2015

Genius Loci Pusteven

Právě duch místa je důvod, proč na Pustevny chodíme nebo jezdíme. Je snadné se do nich zamilovat. Směsice pohádkových bájí, legend a doložitelná historická skutečnost. Pustevny dostaly své jméno podle poustevníků, kteří je vyhledávali pro jejich odlehlost od civilizace. Poslední poustevník zde meditoval a odolával drsnému klimatu ještě v osmdesátých letech osmnáctého století, jmenoval se Felix a zemřel roku 1784, tedy dva roky poté, co byli poustevníci císařským výnosem zrušeni. Kroky každého návštěvníka směřují především ke dřevěným stavbám slovenského architekta Dušana Jurkoviče, které vyrostly na konci devatenáctého století. Nedají se přehlédnout. Ať už přijedete autem od Rožnova pod Radhoštěm přes Prostřední Bečvu, nebo vystoupáte lanovkou z trojanovické Ráztoky, nejstarší profesionálně postavené sedačkové lanovky v Evropě (1940), jsou na dohled. Jedna ze staveb se jmenuje Libušín, druhá Maměnka. Nechala si je vystavět Pohorská jednota Radhošť. Jsou jedinečným příkladem „národopisného lyrismu secese“, jak je v roce 1947 nazval historik umění Zdeněk Wirth. Když Libušín v roce 2014 vyhořel, tak každý, kdo jej kdy navštívil, ale i třeba jen viděl na obrázku, pochopil rozměr této tragédie. Národní sbírka je důkazem, že dobrá architektura spojuje lidi!

Proti kýči a chaosu

Chaos a nevkus chceme nahradit trvale (a snadno) udržitelným řádem. Chybí nám kultivovanost prostředí Pusteven. Setkáváme se s kýčovitou nápodobou folklóru bez vztahu k současnosti. Pustevny nemají být jenom tržnicí a občerstvovací stanicí. Máme pocit, že by měly být doplněny o duchovní rozměr, jenž k místu přirozeně patřil. Bylo to místo kontemplace a rozjímání vzdálené od civilizace v údolích. Později zde byla přítomna kvalitní architektura reprezentovaná Maměnkou a Libušínem, stavbami slovenského architekta Dušana Jurkoviče, ale také špičkové technologie v podobě první sedačkové lanovky. Uspokojení by mělo dostat tělo i duše. Pustevny jsou totiž neviditelnou mentální a hmatatelnou přírodní linií propojeny s Radhoštěm a jeho cyrilometodějskou tradicí jako počátek křesťanské kultury.

Zeleň

Zeleň by nám neměla – obrazně řečeno – přerůst přes hlavu. Neměla by pohltit místo. Musíme přísně rozlišovat mezi tím, co je udržovaný les, a co jsou nálety. Tam, kde brání ve výhledu, kde potlačují charakter místa, se odstraní nebo prořezá. Kupříkladu je nutné, aby byla Jurkovičova zvonička dobře viditelná, protože se jedná o jeden z klíčových kompozičních i významných stavebních prvků. Budovy mají být jasně čitelné, na první pohled rozpoznatelné. Při pohledu z Pusteven by měla být vidět Cyrilka a cesta vedoucí kolem ní na radhošťský hřbet. Obecně platí, že nejrychlejší změny je možné uskutečnit v rámci koncepční práce se zelení a také s povrchy cest.

Parkoviště

Rýha v krajině

Autoři: Martin Houska, Michaela Mrázová, JIří Šnerch

Kdo jede na Pustevny autem, využívá parkoviště podlouhlého tvaru. Je to betonem vyztužená, svažující se rýha v kopci. Její nevzhlednost je očividná, zdá se, že má návštěvníka spíše odradit než navnadit na příští zážitky. Pobyt na ní je tudíž jakoby nutným zlem a kdo může, rychle z parkoviště uteče. Pakliže budeme chtít Pustevny nově „vyladit“, tak začneme právě v tomto místě.

Naše Valašsko

Parkoviště měníme v areál, kde se návštěvníci dozvědí první informace o Pustevnách, ale i celém valašském regionu. Proto jej nazýváme Naše Valašsko. První dojem je nejdůležitější. Nepříjemná cesta od aut se stává příjemným zážitkem pro celou rodinu. Nabízíme poučení, daleké výhledy a také možnost úlevy po náročném dni stráveném aktivním pohybem. Vznikne zimní stezka ze zavěšených pozinkovaných roštů s rozhledem do Krajiny. Dále bude vytvořena letní stezka vinoucí se podél příjezdové silnice v zeleném pásu, kde se počítá s různými variantami posezení. Parkoviště nesmí být nevlídné, ale má navodit pozitivní atmosféru nebo ji nechat doznít. Je to předehra pro hlavní dějství, kvůli němuž sem lidé přijeli. Chceme, aby se parkoviště stalo vzorem pro jiná „shromaždiště vozů“ v našich horách.

Brána Pusteven

ouda, kde se vybírají poplatky za použití parkoviště, se promění v multifunkční podélný objekt. Bude sloužit jak pro návštěvníky (toalety, informační a odpočinková zóna), tak pro ochranu areálu. Čekání na kamarády a rodinné příslušníky vracející se z túry bude moci probíhat v příjemné atmosféře moderní dřevostavby. Zároveň se jeho jedna část stane oficiální bránou na Pustevny, takže lidé budou přesně vědět, kde se právě nacházejí, budou si moci také všimnout údaje o překonání tisícimetrové nadmořské výšky.

Jurkovičův kruh

Autoři: Lenka Bulisová, Tomáš Jalůvka, Tomáš Kašík

Navrhujeme dosud chybějící centrum Dušana Jurkoviče, a to v těžišti Pusteven, na křižovatce všech cest. Není to jen orientační bod. Kruhový střed má svou symboliku, setkávají se v něm obce Trojanovice a Prostřední Bečva, pod jejichž katastry Pustevny patří. Je to jednoduchá kolonáda, do níž soustřeďujeme stánky, ale především informační centrum, částečně sociální zázemí. Cesta se proměňuje v příjemný modřínový chodník. Používáme organickou formu, jež plyne samozřejmě jako řeka. Na střechu kolonády se dá vyjít nebo přímo vyjet na kole.

Jurkovičova věž

Autoři: Lenka Bulisová, Tomáš Jalůvka, Tomáš Kašík

Druhá varianta úpravy nového centra Pusteven je navržena v podobě dvou křivek, což jsou platformy, na nichž jsou rozmístěny v přesných rozestu- pech stánky tak, aby nebránily průhledům do areálu a krajiny. Kompozici vzniklých křivek dotváří dřevěná věž situovaná u severní fasády chaty Šumná. Jedná se o vertikální prvek, který zde dosud chybí. Nechceme vytvořit formální stavbu. Předpokládáme, že by se mohla stát zdrojem poučení. V osmi poschodích budou prezentovány například: informace o Trojanovicích a Prostřední Bečvě, o Chráněné krajinné oblasti Beskydy, dále expozice o ar- chitektu Dušanu Jurkovičovi a sochaři Albínu Poláškovi, autoru sochy Radegasta. Ve věži bude začleněno i sociální zázemí a další náležitosti, které návštěvník dosud klopotně hledá.

Nová stanice lanovky

Autoři: Kamil Mrva, Václav Kocián, Veronika Bezděková

Investor: Pustevny, s.r.o.

Projekt je ve fázi pro stavební řízení

Lanovka na Pustevny je stejně výjimečná, jako jsou výjimečné stavby Dušana Jurkoviče. Také sedačková lanovka z Ráztoky je součástí její identity, letos je to sedmdesát pět let, co slouží veřejnosti. Její horní stanice by měla být prvním hmatatelným výsledkem nové energie, kterou Pustevny v jednadvacátém století dostanou. Jedná se o částečnou dřevostavbu s přiznanými konstrukčními prvky, které odkazují ke zdejší stavební tradici. Bude zde možnost občerstvení, ale také služby pro sportovce.

Tři zásady, jak stavíme na Pustevnách:

1. Dřevo používáme způsobem odpovídajícím technologickým možnostem naší doby v kombinaci s jinými materiály.

2. Novostavby jsou z lehkých a odolných konstrukcí, které vhodně doplňují prostředí, do něhož jsou usazeny. Samotná konstrukce má být krásná, a proto ji předvádíme (jako naši předkové) a neschováváme.

3. Nekopeme hluboké základy, pokud to jde, používáme piloty. Když se jednou – po letech – rozhodneme soudobou architekturu vyměnit za progresivnější, efektivnější (protože vývoj nových technologií ve stavebnictví je rychlý), může se tak stát snadno, takřka okamžitě, za minimálních nákladů.

Současný stav

Mobiliář

Chceme-li dosáhnout utěšeného celku, neobejdeme se bez kvalitních detailů. Znamená to vytvoření jednotného mobiliáře, a to laviček, piknikových stolků, ale také odpadkových košů či informačních tabulí. Důležité je jejich jednotné pojetí odpovídající duchu místa a také funkčnost, odolnost vůči náročným klimatick- ým podmínkám. Vzhledem ke své výjimečnosti si Pustevny určitě zaslouží vlastní řadu vytvořenou „na míru“, která by měla vzejít ze soutěže předních designerů a architektů. Takto pojatý mobiliář by se pravděpodobně rozšířil i do dalších hor- ských areálů (něco takového dosud neexistuje), čímž by se ještě více podpořila sláva Pusteven po českých zemích - a možná i dále.

Co nás inspiruje?

Ačkoliv se to možná nezdá, tak česká progresivní architektura je spojena s několika stavbami, které se nacházejí na vrcholech hor. Je to především Televizní vysílač a hotel na Ještědu od architekta Karla Hubáčka: v roce 1969 získal prestižní mezinárodní uznání, Perretovu cenu. Je považovaný za ojedinělý příklad doko- nalého skloubení špičkové technologie a krásné formy. Dalším inspiračním zdrojem je Nová poštovna na Sněžce z roku 2008, kterou navrhli Martin Rajniš a Patrik Hoffmann. Ukazuje nám cestu svým ekologickým přístupem při uplatnění dřeva, skla, kamene a betonu v přesných poměrech.